Řízení dopravy – drahé a nefunkční?

Jak jistě víte, současné vedení našeho města se chystá vybudovat systém řízení dopravy založený na dispečerském základě. Tento systém je již zastaralý a v západním světě se od něho upouští. Pro město rozlohy Pardubic se navíc nehodí. Vedení našeho města je připraveno do systému investovat desítky milionů s přispěním EU. Nicméně přínosy projektu jsou velice sporné. Přečtěte si článek dopravního inženýra Petra Novotného, našeho kandidáta.

Moderní inteligentní dopravní systémy

O záměru města zřídit dopravní informační centrum se mluví v odborných kruzích bezmála 10 let. Záměr zvýšit informovanost řidičů je správný a při využití špičkových poznatků a moderních technologií i ekonomicky opodstatněný. Moderní inteligentní dopravní systémy se ale opírají o jiné technologie, než systémy navrhované před 10ti lety.

1. Plynulost dopravního proudu – kongesce

V době, kdy je ve většině vozidel alespoň jeden mobilní telefon a/nebo navigace, lze rychlost a hustotu dopravního proudu efektivně sledovat pohybem těchto zařízení po dopravní síti. Tento systém nepotřebuje nová fixní zařízení pro sledování plynulosti provozu, stávající je možno upravit tak, aby se sítí GSM komunikovala a informace ověřovala.

2. Informace k řidičům

Stejný prostředek lze využít k předávání informací uživatelům, a to všem skupinám. Nejen řidičům na silnicích, ale třeba ještě před použitím dopravního prostředku. Tím umožní změnu jeho volby a další snížení aktuálních dopravních problémů. Technologie umožňují posílat informace cíleně (dle instalovaných mobilních aplikací, pro určitou oblast na všechny uživatele nebo jen na vybraná telefonní čísla).

3. Interaktivní vozidla

Další technologie, která je ve stadiu ověřování ve zkušebním provozu, je vzájemná komunikace mezi vozidly. Její základní funkce (a myšlenka) je posílení pasivní bezpečnosti a předcházení nehodovým situacím, ale její využití je širší, právě pro řízení provozu – například při automatickém ohlášení překážky v provozu – nehody a odeslání informací ostatním vozidlům (telefonům, navigacím) v okolí místa nehody.

Tyto moderní systémy mají několik výhod:

* Jsou spolehlivější než systémy dispečerské, protože přenos informací není závislý na lidském činiteli.

* Jsou přesnější v čase, lokalitě a zároveň variabilnější v místě a čase poskytnutí informací.

* Jsou rychlejší.

* Jsou výrazně levnější investičně i provozně, využívají stávající zařízení, převážně vlastněné koncovými uživateli.

* Nevyžadují primárně investice do infrastruktury a zároveň s její změnou se pružně přizpůsobí.

* V době, kdy dopravu není třeba řídit, negenerují pro provozovatele systému žádné provozní náklady, pouze fixní, ale daleko nižší než robustní systém dispečerský.

* K modernizaci dochází plynule, spontánně a o náklady se provozovatel dělí významnou měrou s uživateli.

Před konečným rozhodnutím pro pořízení robustního dispečerského systému pro řízení dopravy města je třeba zvážit tyto zkušenosti a vyčíslit ekonomický přínos i porovnáním provozních nákladů, které mají více složek (mzdy, školení personálu, energie provozní, obnova a modernizace systému, licence).

Pardubice jsou z pohledu dopravního výkonu v oblasti silniční dopravy malá lokalita. Faktická potřeba řízení dopravy je cca 620 hodin za rok (10 hod. týdně + 100 hod. na mimořádné situace) vs. 8.760 hod (rok), což je 7 % doby provozu. To znamená, že po 93 % doby je systém zbytečně předimenzován.

Autor příspěvku má osobní zkušenosti s malým „výkonem“ řídících systémů řízených člověkem a s tím, že vývoj ITS (Inteligent transport systems) se ubírá od „masivních statických“ systémů k prostředkům sofistikovanějším – mobilním. Jejich efektivní analogie fungují i v přírodě – například v mraveništích.

Ing. Petr Novotný, Ph.D., MBA, kandidát č.2

Leave a Reply